Říjen 2012

Galeandra baueri

27. října 2012 v 14:11
Orchideje se vyskytují v tropech Ameriky, v blízkosti řek ve výškách do 800m n.m.(Röllke).
V těchto dnech rozkvetla moje rostlinka, kterou mám na parapetu jižního okna. Nad substrátem je rostlina vysoká jen 20 cm, takže velikost je více než sympatická. Kvete na podzim, z boku je vidět na květu dlouhá ostruha, při správné péči údajně kvete několik měsíců (Goedeová). U mě kvete poprvé, takže uvidím. Po odkvětu se stonek nemá odstřihnout, ze starého znovu vykvétá.

Lewisia kotyledon, pěstování

20. října 2012 v 14:24
Krásná, u nás pěstovaná skalnička, patřící mezi trvalky. Pochází z Kalifornie a Oregonu v USA. Díky křížení dnes máme na výběr nepřeberné množství barev.
Brzy na jaře vyrůstají z paždí listů po celém obvodu růžice květní stonky, které bohatě a poměrně dlouho kvetou, i vícekrát do roka. Jedna růžice kvete ještě teď - foto bílá (konec října). Jejich přirozeným stanovištěm je poušť a tak se dobře vyrovnají se suchem. Krčky rostlinky by neměly přijít do styku s vodou, sázím je mezi kameny, jinak jsou náchylné k uhnívání. V našich podmínkách venku přezimují, je ale vhodné je zakrýt před deštěm. Pokud je to možné a kytky jsou zasázené v nádobách, stěhuju je v září do skleníku. Množím je semenem, které nechám uzrát v odkvetlých stoncích a na zimu je vyseju do skleníku. Musí totiž přemrznou, jinak nevyklíčí. Na jaře dám misku do igelitového sáčku a jemně ji porosím a dám ji do tepla. A potom už se těším, až se ,,zazelená".

Čudlíkem to začíná

19. října 2012 v 10:51
Všichni pěstitelé Vand to zažili. Tu ohromnou radost, když se mezi listy objeví malá zelená kulička, počátek květního stvolu. Od té doby denně sledují, jak postupuje vývoj, stvol pomalu roste, až se rozvine první květ.
Vandy jsou krásné. Vyzkoušela jsem všechny způsoby pěstování, až se mi nakonec osvědčil ten poslední - v substrátu.

Pěstovat je tedy můžete volně zavěšené, bez substrátu, znamená to ovšem denní máčení v dešťové vodě. Potom jsem zjistila, že stačí máchání ob den, ale i to bylo náročnější. Když vlastníte jednu, ještě to jde, ale pokud je jich víc, začnete přemýšlet jak to udělat jinak. Vandy tedy putovali do skleněných váz, nádob, koulí - prostě co doma bylo. Nalít vodu, nechat napít a vylít, přece jen se ve skle déle udržela vlhkost. Jenže nádoby zabraly hodně místa na okně, manipulace s nimi byla neuvěřitelná…. Tudy cesta také nevedla, Vandy putovaly nakonec do substrátu. Měla jsem obavu, že kořeny uhnijí, ale výsledek je více než dobrý. Substrát se skládá z velkých kusů piniové kůry, polystyrénu, dřevěného uhlí pro dezinfekci kořenů. Namáčím tak jednou za týden, v podstatě jako ostatní orchideje. Vandy rostou, kvetou co
víc si přát.



















A je konec. Po odkvětu celý tvol odstřihneme.

Nové kousky z pokojovek

17. října 2012 v 21:47
Tentokrát do mé sbírky přibylo:
Tohle pafíčko je první botanické které vlastním. Tyhle kytky mám moc ráda, už z nostalgie, byly to první orchideje, s kterými jsem se setkala. Mám pár hybridů, které bez problémů rostou i kvetou, tak to tentokrát zkusím s botanikou.

Galeandru jsem chtěla dlouho, podle jednoho pěstitele je těžká, podle dalšího jednoduchá, jak to jinak zjistit, než že si jí koupit. Uvidíme.

Tohle bude trochu oříšek. Skalní laelie neboli rupikoly se mi líbí už dlouho. Pěstování je trochu odlišné od ostatních orchidejí, je to taková výzva. Pořád jsem si říkala, že si jednou nějakou pořídím, ale netušila jsem, že to bude tak brzy. Pan Kacerovský nedovezl objednanou kytku a místo ní nabídl náhradu. No a v té nabídce byla právě laelia, tak byla volba celkem snadná.

Botanika versus hybrid, aneb každý nějak začínal

16. října 2012 v 21:26

Slýchávám různé názory. Většinou bohužel pohrdlivé ze strany pěstitelů orchidejí z řad těch zkušených, kteří se vyjadřují o pěstování hybridů jako o něčem pokleslém. Jak mnozí začínali? Pokud někdo neměl kontakty v zahraničí tak možná právě těmi hybridy.
Moje první orchidej před třiceti lety byla Paphiopedilum insigne, krásný trs, který jsem dostala od manžela a který jsem díky neznalosti umořila. Dokonce dvakrát, protože se mi líbila, manžel sehnal ještě jednu………Orchideje se prodávali více řezané, pafíci v jakýchsi umělohmotných krabičkách, nebo Phalaenopsisy, Dendrobia a další za, na tehdejší poměry, příšerné ceny. Až po revoluci se začaly objevovat, s rozšiřováním marketů, i hybridní orchideje v nich. Ještě mám v živé paměti s jakým nadšením jsem jezdila nakupovat, a plná očekávání jsem se těšila, co nového v nabídce bude. Vzhledem k tomu, že mám blíže do sousedního Německa tak docela bylo. Od Phalaenopsisů jsem pomalu přecházela k jiným - Cattleya, Zygopetalum, Beallara apod. Od hybridů byl už jen malý krůček k botanice, ale na hybridy jsem určitě nezanevřela. Některé ještě mám a má radost z každého nového stvolu, kořenu, nebo pahlízy je úplně stejná jako u botanických druhů. Klidně si dnes objednám i hybridní orchidej pokud se mi líbí. Vždyť i mezi botanikou je také pár druhů, které bych si nekoupila ani omylem, protože se mi prostě nelíbí. A o tom to právě je. Kytka se nám musí především líbit a dělat nám radost, ať už je dílem křížení v pěstírnách nebo ji původně stvořila sama příroda. A bylo by asi úchylné, kdyby se všem líbilo jedno a to samé, to by byl ten svět pěkně nudný.
























Další omyl

13. října 2012 v 17:57

Představuji další a doufám, že poslední omyl v mé sbírce. Původně jsem si objednala C.odoardi. Zajásala jsem, když byla v nabídce, protože jsem našla jediného pěstitele, který ji prodával. Orchidej roste jen na Borneu a patří mezi ty vzácnější. Rod Coelogyne je rozdělen do několika sekcí a o té mojí vysněné jsem věděla, že patří do sekce Tomentosae, kam patří např. C.dayana. No a protože ji znám, když přišla moje rostlina, už jsem tušila, že to je vedle. Habitus rostliny totiž silně připomínal rostlinky sekce Fuliginosae, tedy drobnější, menší pahlízy, menší listy. Tak jsem jen čekala na kvetení, co se z toho vyklube. Po konzultaci s naším předním pěstitelem orchidejí jsem určila svoji rostlinu jako C.fimbriatu. Velmi rychle přirůstá, je dost rozpínavá, má poměrně dlouhé oddenky a bohatě nasazeno na květ.

Epicyclia

13. října 2012 v 17:01

Co jsem zde psala před týdnem se vyplnilo. Epicyclia kvete, ale podezření, že to není Serena 'O Niel se potvrdilo. Je docela hezká, ale jsem zklamaná. Je to vždy sázka do loterie. Málo kdy se pozná s jistotou, že se jedná o jinou kytku. U této orchideje mi už z počátku byly podezřelé pahlízy, moje rostlina je totiž měla delší a protáhlejší. Vzhledem k tomu, že je to druhá záměna v poslední době, doufám, že už mám vybráno.......

aktualizace:
K večeru se květ plně rozvinul a bylo jasné, že se nejedná ani o Epicyclii, ale že se pátrání bude ubírat spíše k rodu Epicattleya. Hodně hybridů je sice no name, ale stejně mi to nedalo, jsem raději, když má kytka jméno. Hned je totiž jasnější, jak ji pěstovat. No a kdo hledá najde, nakonec se zadařilo takže se jedná o mezirodový hybrid Mantinara Don Herman 'Freckles':

jméno kultivaru : Mantinara Don Herman (Mtn. Don Herman)
dřívější název: Epilaeliocattleya Don Herman
Epicatanthe Don Herman
rodiče:
Laeliocattleya Gold Digger (= Laelocattleya Red Gold (Guarianthe aurantiaca (Cattleya aurantiaca)
Laelocattleya Charlesworthii (= Sophronitis cinnabarina (Laelia cinnabarina)× Cattleya dowiana)) × Cattleya Warpaint (= Cattleya Tango × Guarianthe aurantiaca (Cattleya aurantiaca))) × Epidendrum stamfordianum

Coelogyne speciosa

8. října 2012 v 18:17
Vykvetla opět moje oblíbená C.speciosa. Špatně se fotí, protože má květy otočené dolů a tentokrát skoro žádný stvol. Květ rozkvetl přímo nad kůrou. Má ráda teplo, mám ji na jižním okně. Zalévám po vyschnutí substrátu a hnojím tak jednou jednou za čtrnáct dní.

Epicyclia Serena O' Niel

7. října 2012 v 13:09
Hodně zájemců o pěstování orchidejí se bojí botanických druhů (já jsem nebyla jiná). Prý jsou těžké, náročné, choulostivé a řadu dalších překážek, proč je nemít. Na této mojí rostlině je vidět, že to vždy neplatí. Je to obyčejný hybrid a na tohle kvetení jsem čekala tři roky. Už když přišla rostlinka od f. Lukscheiter byl to doslova chcípáček (první špatný nákup u tohoto prodejce, bohužel ne poslední). Rostlina koupená jako květuschopná měla pouze dvě pahlízy ve špatném stavu, o nějakém kvetení jsem si mohla nechat jen zdát. Navíc mám podezření, že se o Serenu nejedná, ale to se teprve teď ukáže. Za ty tři roky přirosly jen dvě pahlízy. Prostě - když nemá rostlina dobrý základ trvá jí neskutečně dlouho než se trochu vzpamatuje. Rostliny, které tvoří pahlízy by pro zdárný růst a vývoj měly mít minimálně tři - čtyři pěkné pahlýzy. Takže z mojí zkušenosti - velmi záleží na kvalitě zakoupené rostliny a je úplně jedno, jestli momentálně kvete nebo ne. Květy slouží pouze jako jeden z faktorů pro určení rostliny. Víte, že si nekupujete nic jiného než to, co chcete. Vlastní kvetení je vlastní kvetení o tom žádná. Je to odměna za vaše snažení.

mini Phalaenospsis

7. října 2012 v 12:42
Rozkvetla jedna miniaturka hybridního Phalaenopsisu. Pár jich ještě ve sbírce mám, ale na ,,milost" už beru jen ty opravdu malé. Tohle byl dárek od dětí na konci školního roku.